Recept na (golfový) úspěch: sportovní všestrannost

0
Snímek obrazovky 2015-11-11 v 10.36.34

Ta otázka se objevuje stále častěji. Zní: „Od jakého věku by se děti měly specializovat na golf?“ Místo golfu si do ní můžete dosadit téměř jakýkoli sport, tlak na specializaci už od útlého věku dětí je enormní. Odpověď, kterou nabízí vědecké studie, je zřejmá: Není kam spěchat, ještě počkejte. To ale většina rodičů nechce slyšet. Kvůli obavám, že „promarněné“ roky připraví jejich děti o úspěchy.

Nejspíš už jste slyšeli o teorii 10 000 hodin. Je to teorie, podle níž ovládnete určitou činnost až po deseti tisících hodinách, které strávíte jejím nácvikem. Teprve pak se prý z amatéra stane mistr. Jakmile se toto pravidlo zpopularizovalo, začalo se univerzálně uplatňovat prakticky na všechno.

Jenže recept na mistrovství v jakémkoli oboru je o poznání složitější. Kdyby totiž toto pravidlo fungovalo beze zbytku, nejspíš by okolo nás bylo mnoho špičkových sportovců, vědců, vynálezců apod. Slepá aplikace pravidla 10 000 hodin nebere v potaz genetickou výbavu, koučink, štěstí, příležitosti ke sportování apod. Zaměřuje se jen na dril. A to je špatně.

Děti potřebují pochopit a ovládnout různé pohyby

Podle opakovaných studií vede naopak k vynikajícím sportovním výsledkům jiná cesta – všeobecný rozvoj. Děti, které začaly sportovat okolo pěti let a věnovali se až do svých zhruba dvanácti více různým sportům, měly nakonec větší šanci uspět v úzce specializované sportovní disciplíně. Sportovní všestrannost jim totiž umožnila ovládnout všechny možné druhy pohybu.

To je cesta, kterou vyznává i anglický kouč a mentor David Carter. „Děti potřebují různorodé informace. Zatímco v oblasti teorie to rodiče bez problémů chápou a dopřávají svým dětem všestranné vzdělávání, co se týká sportu, mají občas klapky na očích. Pohybový vývoj je klíčový, měl by jít ruku v ruce se stabilizací svalového a kosterního aparátu. Navíc pokud děti nějaký pohyb necvičí, protože není součástí zrovna jejich sportovní specializace, pak ho nedokáží ovládnout a využít při hledání řešení v různých herních situacích,“ říká Carter.

Díky všeobecnému rozvoji mohou podle Cartera děti pochopit jednotlivé typy pohybu. Pak je nebudou jen slepě kopírovat, ale budou moci sáhnout do své „databáze“ pohybů, když budou zrovna nějaký potřebovat na hřišti provést.

Co se může stát při příliš brzké specializaci?

Zranění. Děti, které se specializují jen na jeden sport, se podle dětských ortopedů potýkají až v 50 procentech se zraněními zaviněnými přetížením organismu. Navíc podle lékařské studie, do níž se zapojilo 1200 mladých sportovců, je rychlá specializace zkratkou k častějším zraněním – děti, které se věnovaly jednomu sportu, byly v 70 až 93 procentech náchylnější ke zraněním.

Brzký konec. Podle studie univerzity v Ohiu ti, kteří se již v útlém věku věnují jedinému sportu, v dospělosti mnohem častěji sportování vzdají. Na sport jednoduše definitivně zanevřou, protože ztratí motivaci, sportem se nebaví, či dokonce rychle vyhoří.

A jaké jsou výhody sportovní všestrannosti?

Schopnosti. Průzkumy ukazují, že všestrannost vede k lepšímu motorickému a sportovnímu rozvoji, děti jsou schopné využívat pohyby z jiných sportů a přizpůsobit si je pro dané herní situace, mají vyšší motivaci, sebedůvěru a nebojí se různých typů pohybu.

Kreativita. Všestrannost povzbuzuje sportovní kreativitu už v raném věku. Děti pak dělají chytřejší, kreativnější a tím i lepší rozhodnutí na hřišti. A to jsou schopnosti, které uvítá každý kouč.

Úspěch. Podle amerických průzkumů uspělo až 88 procent vysokoškolských sportovců ve svém oboru jen proto, že se v dětství věnovali více než jednomu sportu. Ostatně – stačí si přečíst náš dřívější článek o golfové kometě Jordanu Spiethovi.

Specializace zkrátka není žádná výhoda

K opravdovému mistrovství v oboru vede mnoho cest. Ve sportovním světě je to hlavně všestrannost. A pokud stále nevěříte, nahlédněte krátce do zákulisí ledního hokeje. Podle studie z roku 2003 profesionální hokejisté opravdu před svými dvacátými narozeninami sportovali 10 000 a více hodin. Jenže přitom jen 3 000 hodin věnovali tréninku hokejových dovedností…

Studie také ukazují, že děti, které se specializovaly odmalička na určitý sport, nebyly o tolik úspěšnější a pokročilejší než děti, jež své aktivity zredukovaly na jediný sport až okolo třinácti až patnácti let. Možná byly o trochu dále, jenže brzy je děti, které se věnovaly všeobecnému rozvoji, převálcovaly. Mohly se totiž těšit z rychlejšího tempa pokroku. A díky tomu byly i jejich výsledky výrazně lepší.

Jak na to tedy jít?

Před 12. rokem: Až 80 procent času by měly děti strávit jinými sporty, než na který se pak budou specializovat.

Od 13 do 15 let: 50 procent času by měly děti věnovat „svému“ sportu, zbylou polovinu pak jiným sportům.

Od 16 let dále: Specializace už je důležitá, přesto by stále zhruba 20 procent času měly děti věnovat jiným sportům či různé sportovní zábavě.

Žádné komentáře