Jak zvládnout na hřišti to, co se vám daří v tréninku

0
Snímek obrazovky 2016-03-17 v 17.29.40

Daří se vám parádně trefovat rány na driving range, skvěle přihrávat na chipping greenu nebo posílat na putting greenu do jamky jeden jednoputt za druhým, ale nejste schopni to samé přenést na hřiště? Co s tím?

Není na světě mnoho věcí, které by golfistu mohly frustrovat více. Zároveň je to problém, se kterým se čas od času (někdo více, někdo méně) potýkal každý hráč bez ohledu na herní úroveň. Ani profesionálům se zkrátka občas nepodaří přenést natrénované dovednosti ve stejné míře na hřiště.

Pracujte na důvěře

Pro úspěch je klíčová důvěra ve své schopnosti. Je důležité na ní v tréninku pracovat a získat ji. Musíte si ji jednoduše zasloužit. Problém je v tom, že zatímco v tréninku jste oproštěni od psychického tlaku, který je spojený třeba se skóre, výsledkem v turnaji nebo snahou předvést se před spoluhráči ve flightu, v turnajovém kole je to samozřejmě jiná káva. Tlak je výrazně vyšší a právě kvůli němu selhávají na hřišti ruce.

„S tím souvisí to, co dlouhodobě tvrdím nejen svým klientům – je vhodné vytvořit si na tréninku turnajové podmínky, dostat se z vlastní komfortní zóny, být lehce pod tlakem. Například tím, že se hráč snaží simulovat hru na hřišti. I na podložce na drivingu si totiž můžete zahrát jakékoliv hřiště. Stačí mít birdie kartu a trochu představivosti,“ říká David Carter.

Nerezignujte na rutinu

Další cesta je trochu „zenová“. Vyžaduje přistupovat ke každému úderu vždy s plným nasazením, s maximální pozorností. Jako spouštěč automatismů poslouží dodržování stejné rutiny, díky níž se „naladíte“ na úder. Pokud rezignujete na rutinu a před údery ji vypouštíte, nemůžete očekávat konzistenci ran. Rutina a přístup k jednotlivým ranám by přitom měly být rovněž součástí tréninku.

S pozorností v průběhu golfového kola je to často jako na houpačce. Mnozí golfisté se snaží udržet soustředění po celou dobu, ale není v lidských silách koncentrovat se čtyři nebo pět hodin. Zato při jednotlivých úderech pozornost udržet jde. Když se vám na hřišti v krátkých momentech úderů podaří vytvořit okolo sebe „vakuum“, kdy se oprostíte od vnějších vlivů, vaše hra se zlepší.

Nepopsaný list

Zkuste také přistupovat ke každému dalšímu úderu jako k nepopsanému listu. Jako byste nevěděli, kolik předchozích puttů, přihrávek nebo drivů jste ten den na hřišti už zkazili. Nenechejte vybublat na povrch emoce, to, co bylo, smažte. A udržte nepříjemné pocity na uzdě i po případném dalším nepodařeném úderu. Když se necháte strhnout k tomu, abyste naštvaně hodnotili sami sebe, sjedete až do suterénu svých výkonů jako po tobogánu.

David Carter nazývá ideální stav mysli během turnajového kola jako „mojo“. „Mojo je pro mě situace, kdy jsem vyrovnaný sám se sebou, dokážu bez problémů reagovat na krizové situace a nepřeceňovat povedené momenty. Prostě vyrovnávat vzestupy a propady a dostat se do příjemného naladění, kdy jsem efektivní a úspěšný. To je můj klíč k úspěchu,“ popisuje anglický profesionál.

V takovém stavu se David Carter nezaobírá nepodařenými útoky na birdie či nezachráněnými pary, místo toho se soustředí vždy na nejbližší ránu. Na to, co přijde. Co může sám ovlivnit. A to je cesta nejen pro špičkového profesionála, ale i pro amatéry.

Žádné komentáře